Nový web – otázka i odpověď

Každý moment v životě může klást otázky. I takový vznik nového webu. Kde je moje místo a jaký je můj úkol? Co umím a čím můžu být užitečná? A někdy dokonce tu nejzákladnější: Kdo jsem?

Existuje technika seberozvoje, kdy si tuto otázku klademe tak dlouho, dokud nesplyneme se všehomírem. K tomu jsem ještě nedospěla. Dospěla jsem ale po dlouhých letech všelijakého blogování k tomu, že je čas mít doménu s vlastním jménem a dělat konečně svobodně to, co je mi nejmilejší. Psát. O čemkoliv, co mi zrovna přijde na mysl. Možná, že to bude cesta k odpovědím na výše uvedené otázky.

Moje internetová minulost

Z online světa zmizel Blog.cz a s ním i moje články ze 100denního pobytu v USA na Work and Travel (2006) i první blog z Indonésie (2008) – příležitosti, kdy jsem si uvědomila, že když mám co psát, tak mě to baví víc než cokoliv jiného. Nenápadně se vytratil i Bigbloger.lidovky.cz, kde jsem po vzoru Konstantina Biebla (který vydával v roce 1927 své reportáže z Jávy v Lidových novinách) publikovala svoje postřehy z Indonésie, kde jsem studovala indonéštinu v akademickém roce 2013/2014.

Zbývají blogy na Googlu: Až na konec světa (Argentina, Bolívie 2010 a Indonésie 2011 – články psané v ženském rodě jsou moje), Praha vánoční o hledání pocitu Vánoc v každé roční i denní době a Daleká Jáva (fotky z Indonésie s postřehy a zamyšleními). Ještě v minulém roce jsem se na svém batikovém webu schovávala pod hezkou přezdívku Hati a psala jsem o soužití s mým milým Indonésanem a články a audioblogy jsem shrnula pod hlavičku Blog ze života. Byly to krušné tři roky, na které si chci vzpomenout, když se budu chtít poučit. Ale je čas se posunout dál.

Někdy si člověk myslí, že se ode dna už odrazil.

Pak přijde něco ještě hlubšího. Už nevěřím na to, že odrazit se stačí jednou. Dna přicházejí jako zkoušky naší vůle se odrazit a stále přicházet budou. Vždycky v jiné oblasti – tam, kde je potřeba se hnout z místa. Stejně jako strachy, jestli to, co dělám, má smysl a je-li to přínosné. Pro všechny příští výzvy si chci připravit pevnou půdu pod nohama. Vlastní web, kde bude všechno, co dělám. A tady je! Tady jsem a tady můžu být sama sebou. Kéž jste tu spokojeni i vy.

 

Míša Adnyani
Propojuji kultury, českou a indonéskou. Indonésie naplňuje mou duši radostí a koluje i v žilách mých dětí. Mám ji denně doma na talíři (můj milý je kuchař z Bali). Ze srdce ráda o Indonésii píšu a vyprávím a poslední dobou mě zaměstnává mateřství a multikulturní vztah. Z Jávy vozím krásné tradiční látky BATIK a učím lidi, jak si z jednoho kusu uvázat třeba kalhoty. Jak jsem se k tomu dostala?

Občas posílám e-mail, co je tady nového.