Indonésie přepsala můj život do písmenka a já píšu o ní. Psaní mě totiž nejvíc ze všeho baví. Momentálně píšu blog a e-booky. Nejradši píšu na cestách, když se cítím inspirovaná kulturou, prostředím, lidmi a zážitky. Pomáhá mi to třídit myšlenky. 

Napsala jsem malý e-book o několika mně milých místech na Jávě – Bromo, Borobudur, Jogja, Semarang a Jakarta. Myslím, že se hodí třeba jako čtení do letadla směr Indonésie, nebo pod palmu tam dole na rovníku. Těch 15 minut si můžete počíst třeba doma v obýváku. To se pak do Indonésie přenesete hned. E-book je do Indonésie přenesete hned.  

Tak se bude jmenovat můj e-book o tom, jak to doma válíme na hranicích našich kultur: české (evropská, západní) a balijské (indonéské, východní).

U nás doma se melou ještě dvě generace, tedy skoro. Jsem totiž o 10 let starší než on. Jako bonus jsme spolu začli randit v lednu a první dcera se narodila v prosinci...  

Různí, ale jednotní je taky překlad národního motta Indonésie (Bhinneka Tunggal Ika). Indonésie je nám tedy příkladem, že soužití je možné, když je k němu vůle.

Dávám dohromady i to, co mi ve vztahu pomáhá neutéct i za častých bouřek.

Vozím z Indonésie látky vytvořené tradiční technikou voskového batiku. Jsou krásné, originální, praktické a osobní. Učím lidi, jak batik uvazovat a využívat na mnoho způsobů.

To je můj projekt Batik Hati. Hati znamená indonésky ♥, batik je totiž srdeční záležitost. 

Obohaťte svůj život kusem originální látky a vyberte si ten svůj a inspirujte se, jak batik používat.

On ze srdce rád vaří a nejvíc ho těší, když lidem jeho jídlo chutná. Ona má ráda jeho a s chutí zařídí, aby k tomu měl příležitost. Představte si, že on uvařil i pro 150 lidí na vlastní svatbě, blázen 🙂

Gado-Gado je nejen typický indonéský salát s arašídovou omáčkou, ale taky slangový výraz pro směs či mix. Jsme gado-gado rodina a máme Bali Gado-Gado. 

Momentálně vymýšlíme koncept Bali k vám domů – přijdeme k vám, Gede bude vařit a já vyprávět o Indonésii. Nebude chybět muzika, fotky ani vonné tyčinky a malé obětinky – ty musí být. Nakouknete kuchařovi pod ruce a můžete vařit i s ním. Budete-li chtít, naučíte se jíst po indonésku – rukama.

Když jsem jela v roce 2008 poprvé do Indonésie, byla jsem součástí výpravy nadšenců parních lokomotiv a strojů. Abych se v jávských cukrovarech nenudila, našla jsem si svůj projekt, svůj zájem, který se stal mou vášní. Rozhodla jsem se najít místa, kde na Jávě byl básník Konstantin Biebl v roce 1926. Drží se mě to doteď.

Vytvořila jsem tři výstavy Bieblových fotek doprovázených jeho texty, vypravovala jsem o tom na mnoha přednáškách a besedách a taky jsem se podílela na unikátním projektu překladu Bieblových básní i próz do indonéštiny. Kniha se jmenuje Pojedu jednou na dalekou Jávu a je bilingvní – vlevo čeština, vpravo indonéština. Mám z ní ohromnou radost!