Stáhněte si ZDARMA můj milý malý e-book
INDONÉSIE NA PĚT
Špetka vzpomínek z druhého domova
Zvu vás do Indonésie,
do překrásné i drsné ostrovní země na rovníku, která dokáže změnit člověku život. Nechte se tam zavést mými texty z dob, kdy jsem se tam vracela jako domů.
Sopka Bromo, chrám Borobudur, hlavní město Jakarta, kulturní metropole Jogja či přístavní Semarang na vás čekají v článcích, které jsem vyšperkovala svými fotkami a okořenila zkušeností z česko-indonéského svazku.
Co v e-booku najdete:
- Zastavení v Jakartě, v Yogyakartě, na Borobuduru, v Semarangu a na sopce BromoAle taky na křižovatce velkoměsta, na stínovém divadle, na rýžovém políčku, na dětských hrách ve slumu a stranou cestovního ruchu v horách.
- 5 článků z doby, kdy jsem se tam vracela jako domůa snažila jsem se díky psaní přijít na kloub místní kultuře a lidem.
- 1 text napsaný o pár let později,kdy mi se mi do života vřítilo Bali prostřednictvím mého muže.
- VeršePřipomenu vám básníka Konstantina Biebla, který byl na Jávě ve 20. letech 20. století.
- Moje fotky z navštívených místŽádné filtry, prostě normální realita.
Příjemné čtení a dobrou chuť!
Tohle pididílko je jako indonéské oblíbené jídlo nasi campur (nasi = rýže, [čampur] = smíchat). To si na talíř naberete rýži a k tomu si vyberete různé přílohy – zeleninu, maso, tempe, tofu, vajíčka a další dobroty.
A tak jsem do tohoto e-booku namíchala něco měst a lidí, hrst hor a kultury, špetku náboženství a tradic. A tou rýží na talíři, s níž se to celé campur, tou je láska, ta veličina na pět, která mě neustále táhne tam dolů k rovníku.
Kdo mi rozumí, ať udělá čárku.
Co se dozvíte:
- Proč je Jakarta dobrý start pro cesty do Indonésie(možná trošku v uvozovkách)
- Jak soutěží indonéské děti, když slavíJe to krásně přenosné na jakoukoliv oslavu i u nás i na dospěláky.
- Díky čemu mohli jávští králové před 1100 lety postavit BorobudurNápověda: vidíte to i na této stránce.
- Co má připomínat gamelan,tradiční indonéský orchestr gongů, xylofonů, bubnů a dalších nástrojů.
Kdo e-book ocení:
- Návštěvníci Indonésie,kteří cestu plánují, i ti, kteří si chtějí zavzpomínat na své prázdniny v gumovém čase,
- Turisté z Bali,kteří se zatím nestihli podívat na vedlejší Jávu,
- Cestovatelé prstem po mapě,kteří hltají cestopisy a zajímá je, jak co dělají lidé na druhém konci světa,
- Všichni zvědavci,kteří rádi čtou moje texty a o Indonésii zatím moc nevědí.
Co říkají čtenáři e-booku?
Je to krásný, živý, autentický psaní; osvěžující čtení; pravdivý, romantický, snový, cestovatelský vyprávění; drsný, divoký, křehký - stejně jako celá ta soustava ostrovů a ostrůvků. Ale hlavně s láskou dělaný. Cením si upřímnosti, se kterou sdílíš svůj životní příběh, ukazuješ krásu i těžkosti života, mateřství, soužití s cizokrajným mužem... Kromě neuvěřitelně trefných postřehů ze země, kterou jsem měla možnost s tebou maličko lépe poznat, získává nyní tvoje vyprávění třetí rozměr díky tomu, že jsi spojila svůj strom života s tamní půdou.
Míša v úvodu svého ebooku, u básně Javanky píše, že si máme sednout tam, kde to máme rádi, a pustit se do čtení. A tak usedám na plastovou židli na naší terase doma v jihovýchodní části Indonésie, ostré slunce mi svítí do očí a za doprovodu dvou hlasitých kohoutů od sousedů začínám číst. A velmi rychle se přes Míšiny zápisky dostávám na Jávu – do rušné Jakarty i ke krásnému a klidnému Bromu - a vzpomínám na ty chvíle, které jsem tam strávila já. Na to, že Míša píše od srdce, a že se její texty moc dobře čtou, si přijdete sami už při otevření některého z jejích blogových příspěvků. Ale to největší kouzlo jejího ebooku je prostě v tom pocitu, který ve vás během čtení vyvolá. Knížek a článků o Indonésii už jsem přečetla hodně, ale jen málokterý z těchto textů v sobě nese takovou dávku lásky k této krásné zemi, nostalgie, pěkných fotek, ale zároveň i upřímnosti. V závěru se dočtete, že Míša připravuje rozsáhlý ebook - a to je dobře. Protože jedinou výtku, kterou bych k její Indonésii na pět mohla říct, je to, že je pro nás, čtenáře a milovníky Indonésie, prostě moc krátká. 🙂
Tak jsem se vám právě vrátila z Indonésie a ani jsem kvůli tomu nemusela nikam letět. Míšino vyprávění mne tam teleportovalo již během prvních řádků o Jakartě. Kde jinde byste také chtěli začít? Ti, kteří v Indonésii byli, budou mít pocit, že je Míša v čase vrací a budou se snažit (podobně jako já) sladkobolnou nostalgii zahnat alespoň silným kopi hitam, ti, kteří na svůj první indonéský zážitek teprve čekají, se dost možná začnou poohlížet po letenkách. Ebook mi v mnohém mluví z duše, především v tom, že Indonésie může mít na své návštěvníky až čarovný vliv. I na mě měla a Míšino vyprávění vám některé hlavní ingredience této magické formule přiblíží, a to barvitě a útokem na všechny smysly. Možná se přistihnete, že i ten puch z jakartských výfuků a adrenalinové přeskoky přes přeplněnou čtyřproudovku prostě musíte zažít! Styl psaní je v mnohém podobný jako Míša samotná – vnímavý, citlivý a s jemným humorem. Míšo, díky za teleportaci a s veličinou na pět to máme stejně - „dělám čárku“
